Historické minimum

Státní opera Praha sídlí v budově, která byla 5. 1. 1888 otevřena Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští jako pražská německá scéna.
Prvním ředitelem Nového německého divadla se stal Angelo Neumann, který pro divadlo získal významné umělce a brzy pozvedl nové divadlo na vysokou uměleckou úroveň mezinárodního významu. Pracovali zde např. dirigenti Carl Muck, Franz Schalk a Leo Blech.
Vývoj politických událostí krátce před podepsáním Mnichovské dohody, klesající návštěvnost a s tím spojené finanční problémy vedly Německý divadelní spolek k rozhodnutí ukončit v září 1938 činnost divadla. Naposledy se v divadle hrálo 25. 9. 1938, kdy Divadelní spolek vypověděl všechny smlouvy a prodal divadelní budovu československému státu. Scéna, jíž v oblasti opery prošly takové osobnosti jako Gustav Mahler, Richard Strauss, Alexander Zemlinsky (1911–1927 šéfem opery), Georg Széll,   z hostů například Nellie Melba, Enrico Caruso, Emma Calvé a mnozí další, uzavřela tak neslavně svou první významnou etapu.
V průběhu okupace nemělo divadlo pod názvem Německá opera Praha žádný pravidelný provoz, hostovaly zde pouze příležitostně některé německé soubory.
Radikální změna nastala v květnu 1945, kdy zde skupina mladých divadelníků v čele s Aloisem Hábou, Václavem Kašlíkem a Antonínem Kuršem založila Divadlo 5. května. První operní premiérou se stala Smetanova opera Braniboři v Čechách 4. 9. 1945. Po jedné sezoně si činohra našla jiné působiště a operní a baletní složka se osamostatnila pod názvem Velká opera 5. května. Její umělecký program usiloval o vytvoření avantgardní scény, která by představovala protipól ke konzervativněji zaměřenému Národnímu divadlu.  Václav Kašlík vedl soubor opery jako šéf, režisér i dirigent až do jeho spojení s Národním divadlem.
V Opeře 5. května se v letech 1945-48 zrodily doslova legendární inscenace, kterými byli mj. Smetanovi Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta, Kašlíkova Zbojnická balada, Bizetova Carmen, Prokofjevova Maškaráda – vše v režii Václava Kašlíka, Offenbachovy Hoffmannovy povídky a Verdiho Rigoletto v režii Alfréda Radoka nebo Pucciniho Bohéma a Tosca v režii Karla Jerneka, Hábova čtvrttónová opera Matka, kterou nastudoval dirigent Karel Ančerl (za jednu sezonu zde nastudoval pět velkých operních titulů),  atd.

Výsledky práce vzbuzovaly pozornost publika i médií včetně ohlasů ze zahraničí a Velká opera 5. května začala znamenat pro Národní divadlo nežádoucí konkurenci.
Nakonec byla usnesením vlády od sezony 1948/49 začleněna do svazku Národního divadla jako jeho třetí scéna – Smetanovo divadlo. Tak neslavně skončila druhá významná etapa v životě divadla.
Teprve v roce 1992 nabylo divadlo zpátky svou samostatnost jakožto Státní opera Praha. Od té doby navazuje na významné tradice.

Kolektivní umělecké složky

Orchestr

Státní opery Praha je – spolu s operním sborem – jediným pokračovatelem tradice Velké opery 5. května po její fúzi s operou Národního divadla v roce 1948. Obě tělesa přetrvala jako samostatné složky (pod názvem orchestr a sbor Smetanova divadla) až do opětného osamostatnění Státní opery Praha v dubnu 1992. Kromě spolupráce na operních představeních ve Státní opeře Praha se orchestr prezentuje i samostatně, pravidelně vystupoval v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražský podzim, byl hlavním protagonistou novoročních koncertů Státní opery Praha, na CD byl zaznamenán live jeho koncert se skladbami Bohuslava Martinů a Georga Szélla k poctě Georga Szélla (18. 12. 1999). V roce 2001 orchestr natočil hudbu k baletu Golem Zbyňka Matějů, který byl na repertoáru SOP, a podílel se na řadě propagačních záznamů operních představení Státní opery. Samostatně vystupuje i v zahraničí, mj. v německém Fürthu, Ludwigshafenu, Bad Ester a Japonsku. O kvalitě tělesa svědčí i skutečnost, že v roce 1993 si právě tento orchestr vybral Plácido Domingo, aby doprovázel finalisty jeho soutěže Operalia v Paříži.

Sbor

Historie sboru Státní opery Praha sahá rovněž k Opeře 5. května, kdy byl sbormistrem Vladivoj Jankovský. Ten se svým sborem pokračoval v práci i po spojení této scény s operou Národního divadla, a dokonce ještě i po roce 1992, kdy vznikla Státní opera Praha, zde vypomáhal. Byl to právě Vladivoj Jankovský, jehož čtyřicetileté vedení sboru mělo zásadní význam pro kvalitu a kontinuitu práce tohoto tělesa. 

Balet

Státní opery Praha vznikl na začátku sezony 2003/2004 včleněním Pražského komorního baletu do souboru Státní opery a doplněním nových členů a stálých externích spolupracovníků. Zrodil se tak středně velký ansámbl schopný konkurovat jak kvalitou tanečníků, tak repertoárem nejprestižnějším domácím tělesům. Od komorních složených večerů odrážejících moderní taneční trendy se repertoár souboru postupně rozvinul do větší šíře, přibyla především řada velkých celovečerních titulů. Stylově dnes soubor obsáhne všechny tři základní proudy: klasiku, neoklasiku i moderní tanec. Baletní soubor úspěšně reprezentoval ČR ve Španělsku, Itálii, Řecku a Německu.

Ekonomika

Státní opera Praha dosahuje dlouhodobě soběstačnosti nad 40%, což je v rámci ČR výjimečné.
Příklady z ČR –  ND Brno 22% a ND Praha 37%.

Přehled ukazatelů SOP

*Vzhledem ke dvěma měsíčním zájezdům do Japonska a dalším krátkodobým hostováním v zahraničí činily zahraniční tržby za rok 2005 celkem 34 234 000 Kč.

*Tento počet byl dosažen navzdory měsíčnímu turné SoP do Japonska a hostování v Rakousku a Německu a je absolutně limitné při zajištění odpovídající úrovně představení po stránce nejen umělecké, ale i provozní.
**Pokles tržeb SoP na domácí scéně souvisí s nižším počtem představení odehraných v Praze. Tato skutečnost je kompenzována příjmy ze zahraničních zájezdů, z pronájmů (Kudykam, Balet Gala, koncerty významných umělců).
V roce 2009 odehrála Státní opera Praha na domácí scéně 235 operních a baletních představení a koncertů, během hostování v České republice a zahraničí pak 31 představení, celkem 266 představení.
Návštěvnost na domácí scéně byla 176 260 diváků, při  hostování  v ČR a zahraničí pak více než 66 260 diváků, celkem tedy představení Státní opery Praha zhlédlo více než 242 520 diváků. Vyjádřeno v procentech: návštěvnost na domácí scénu činila 72%, celková návštěvnost včetně mimopražských hostování 78%. Počet předplatitelů přesáhl 8000.

Cenové zvýhodnění

Mládež je vedle dalších aktivit SOP motivována k návštěvám operních  a baletních představení  dlouhodobým systémem slev, a to ve třech formách. První, dosahující výše až 80%, je spojena se zakoupením celoročního abonentního cyklu „Studentská řada“, který je v prodeji vždy od března do května na následující divadelní sezonu. Druhou představují všechny vstupenky na II. balkon. Třetí umožňuje získat všem studentům středních a vysokých uměleckých škol vstupenky na II. balkon za symbolickou cenu 20 Kč. Kromě toho je zde možnost získat tyto vstupenky za 20 Kč pět minut před představením kamkoliv, tedy i do přízemí.
Sleva 50% pro seniory při nákupu vstupenek na II. balkon.
Držitelům průkazu ZTP a ZTP-P a jejich doprovodu jsou poskytovány 50% slevy, a to na všechna
představení.
Díky cenové politice Státní opery Praha je zhruba třetina kapacity divadla cenově běžně dostupná tuzemskému publiku.

Zahraniční a domácí zájezdy

Mezinárodní prestiž Státní opery Praha pomáhají upevňovat zahraniční turné. Pro operní soubor je nejčastější destinací Japonsko, kam se v roce 2011 vydá již podesáté, prestižní jsou rovněž vystoupení v Salcburku (každoročně od roku 2005), mimořádnou poctou bylo i opakované pozvání na slavný operní a baletní festival v antickém amfiteatru s kapacitou 3000 míst v tureckém Aspendos. V posledních letech reprezentoval operní soubor SOP naše umění dále v Německu, Dánsku, Jižní Koreji, Itálii, Rakousku, Polsku, Maďarsku.
SOP je rovněž pravidelným hostem domácích festivalů, jako jsou Mezinárodní hudební festival Pražské jaro a Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl.

To, že za uplynulých 19 let Státní opera Praha výrazně přispěla k vytvoření image Prahy jako kulturního místa a je jeho neodmyslitelnou součástí, konstatovala opakovaně v uplynulých letech i odborná kritika u příležitosti hodnocení různých premiérových titulů. Dejme tedy na závěr slovo jedné z recenzí na Brittenovu Smrt v Benátkách: „Státní opera Praha zde navázala na dlouhou řadu inscenací, které se zapsaly do naší novodobé operní historie. Znovu dokázala, že dva samostatné operní domy v metropoli mají ve středoevropské kulturní tradici svůj smysl i oprávnění.“ (Helena Havlíková, Lidové noviny 3. 3. 2009).

Závěr

Budova SOP je svým architektonickým řešením předurčena pro velké operní a baletní inscenace, o čemž svědčí i „zahajovací“ inscenace Wagnerovy opery Mistři pěvci Norimberští. Jde tedy o téměř sto dvacetiletou  tradici operního divadla, přerušenou pouze 2. světovou válkou.
Současný soubor zde působí nepřetržitě více než  65 let. Velký počet umělců byli do r. 1992 zaměstnanci Národního divadla. Po obnovení samostatné činnosti velmi tvrdou prací dokázal umělecký soubor životaschopnost a ekonomický „zázrak“ vysoké soběstačnosti zaplatil extrémním nasazením (počet představení, fyzická a psychická náročnost). Zasloužil by tedy jiné ocenění než fúzi, transformaci či jiné „dobro“ chystané pod pokličkou Ministerstva kultury úřednickou komisí odborníků, které by bylo v duchu „tradice“  neslavným koncem třetí etapy tohoto operního domu.

Zdroje:
WEB SOP a ND
Ročenky SOP 2003-9
Wikipedie