Soubor Státní opery Praha odletěl 1. 10. 2013 do Japonska, kde uvede svou inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny v režii Ladislava Štrose.

Během téměř měsíčního, v pořadí již jedenáctého turné absolvuje osmnáct představení ve třinácti městech (Tokio, Kobe, Niigata, Ina, Sendai, Yokosuka, Toyama, Fukuoka, Otsu, Sasebo, Nagoya, Mito, Kawaguchi), v Tokiu se tradičně představí ve slavné hale Bunka Kaikan, kde vystoupí dvakrát. Představení Kouzelné flétny dirigují Richard Hein a Zbyněk Müller, jako sólisté se představí Zdeněk Plech a Oleg Korotkov (Sarastro), Martin Šrejma a Jaroslav Březina (Tamino), Marie Fajtová a Lenka Máčiková (Pamina), Miloš Horák a Daniel Čapkovič (Papageno), Yukiko Šrejmová Kinjo a Gabriela Pešinová (Papagena), Jiří Hruška a Tomáš Kořínek (Monostatos), Anna Todorova a Simona Procházková (1. dáma), Sylva Čmugrová a Michaela Kapustová (2. dáma), Galia Ibragimova a Jana Levicová (3. dáma), Radek Prügl a Tomáš Kořínek (1. kněz a 1. ozbrojenec) a Ivo Hrachovec (2. kněz a 2. ozbrojenec). Jako Královna noci vystoupí vedle Jany Sibery a Jany Bernáthové také maďarská sopranistka Erika Miklósa, která v této roli opakovaně hostuje na prestižních scénách včetně Metropolitní opery v NewYorku. Do Prahy se soubor vrátí 29. 10.

Státní opera Praha hostovala v Japonsku poprvé v roce 1996, kdy zde představila svou inscenaci Kouzelné flétny. Ta byla na programu i druhého (1998) a třetího turné (2000, spolu s Netopýrem). Následovala Aida se slavným argentinským tenoristou José Curou v roli Radama (2001) a Tosca s hostujícími neméně slavnými sopranistkami Marií Guleghinou a Evou Marton v titulní roli (2003). V roce 2005 uskutečnila Státní opera Praha poprvé ve své historii hned dvě japonská turné: v lednu představila japonskému publiku své inscenace Kouzelné flétny a Netopýra, na podzim 2005 pak Verdiho Aidu s hostujícími sopranistkami Marií Guleghinou a Inez Salazar v titulní roli. V říjnu a listopadu 2007 zde uvedla svou novou inscenaci La traviaty v režii Arnauda Bernarda, v říjnu a listopadu 2009 novou inscenaci Aidy v režii Massima Gasparòna a v říjnu 2011 inscenaci Tosky; během turné vystoupili také hosté pořádající japonské agentury Koransha, slavní pěvci Norma Fantini (Tosca) a Piero Giuliacci (Cavaradossi).

-JS-

Je opravdu s podivem, že J. Machalická ve svém článku v LN 30.7. 2013 o současné situaci  Národním divadle označuje jednání odborových předáků z orchestru Státní opery a Národního divadla (mimo hodnocení jiných)  za destruující, neboť sami s žádnou koncepcí nepřicházejí(!). Dále se jen krátce zmiňuje, že „dva roky trvající peripetie odstartovalo rozhodnutí (Ministerstva kultury) o fúzi Národního divadla a Státní opery, nepřipravené a nesmyslné“ .

Paní Machalická se ale vůbec netáže, nebo nezajímá, jak je možné, že na Ministerstvu kultury mohou lidé bez odbornosti, bez znalostí a i jinak naprosto nekompetentní spustit transformaci jedné z největších kulturních institucí, aniž by věděli proč, jakým způsobem a k jakému výsledku se chtějí dostat.   Neptá se, a ani se nikdy neptala, po jakékoliv odpovědnosti konkrétních lidí, kteří za touto katastrofou stojí.  Proč nejmenuje exministra Bessera, exnáměstka Zdráhala, který prohlašoval, že transformaci má dokonale připravenou a při jeho odchodu z ministerstva tam nezbyl ani jeden papír? Proč se neptá o jejich skutečných motivacích, které skutečně stály za tímto skandálním rozhodnutím?  Proč se nezabývá naprostou bezradností exministryně Hanákové a vrcholně sebevědomým exnáměstkem Sankotem, který loni na kulturní tripartitě sliboval jednoduché, dokonalé a rychlé vyřešení tohoto problému, neboť on je úspěšným manažerem z úspěšného byznysu? Jak to dopadlo, si všichni určitě dobře vzpomínají. 

Odboráři z orchestru Národního divadla a Státní opery nebyli nikdy a nikým přizvání k tomu, aby se jakýmkoliv způsobem mohli alespoň zčásti podílet na tvorbě jakékoliv koncepce. Jediné co mohli tak byly pouhé protesty proti doslova naprosto nesmyslné, neodborné a nekompetentní zvůli Ministerstva kultury, nadřízené instituce, které se bohužel chovalo jako středověká vrchnost vůči svým poddaným.

Jsou to bohužel právě oni, kteří na vlastní kůži zažívají důsledky tragikomické činnosti Ministerstva kultury.  Jsou to bohužel právě oni, kteří již více než dva roky žijí v existenční nejistotě a hlavně s nekonečnou lítostí a hořkostí nesou umělecký a institucionální úpadek Národního divadla, který vůbec nezavinili.

Jindřich Ptáček
výkonný tajemník Unie orchestrálních hudebníků ČR
odborového a profesního svazu
člena Českomoravské konfederace odborových svazů

Praha, 3.8.2013

Včerejší zpravodajství na ČT 24 poskytlo divákům neotřelou podívanou. Bytostná profesionálka Drtinová předvedla obdivuhodný přístup k tématu „odvolání“ nově vybraného ředitele ND vlastně „spojených podniků ND“ (ND, Státní opera Praha). Je naprosto zbytečné rozebírat vystoupení a projev ministra kultury Jiřího Balvína a jeho případnou motivaci nepodepsat smlouvu s nastupujícím ředitelem Burianem. To přenechám kolegům, kteří se místo smysluplných zpráv budou zaobírat jeho vystoupením. Ale předpokládám, že Jan Burian jako zkušený manažer, který bravurně zvládá ředitelský post (doposud v DJKT v Plzni), úlohu režiséra na vlastní scéně, pedagoga a funkci předsedy Asociace divadel, by pak měl umět uzavřít svoji pracovní a manažerskou smlouvu včas. Jestliže tak neučinil a čekal na nástup do zaměstnání, pak Jiří Balvín využil pouze daného stavu. To, že byl dnes premiérem vyzván k jeho vrácení do funkce, nic na daném faktu nemění. Co mě při vedení rozhovoru redaktorkou Drtinovou překvapilo, byla její snaha o vtip používáním výrazů „procesy“, které tak vesele říkala neschopná předchůdkyně Balvína paní Hanáková, aniž tušila, o co jde. Byla jen a jen nástrojem v rukou svého předchůdce Bessera, který měl od své strany TOP 09, jediný úkol, a to církevní restituce. Ostatní záležitosti přenechal svým náměstkům Zdráhalovi a Sankotovi, kteří neznajíc nic učinili vše, ale ke škodě provozu ND. Reakce obou diskutujících a poslance Polčáka ukázala, že „procesy“ se v politické a televizní mluvě zabydlely.

To nebyl jediný lapsus redaktorky Drtinové, na tvrzení Jana Buriana, že ministr Balvín dostal zkreslené informace z odborářské strany a že on ví a audit to potvrdil, i když nevíme jaký a kdo ho dělal, že docházelo k porušování zákonů v oblasti mzdové, placení daně z příjmů a zdravotního a sociálního pojištění. Za to mohou odboroví předáci, kteří podepsali KS a nyní chtějí vše zamést pod koberec. Na toto tvrzení Drtinová nereagovala a nezeptala se jací odboroví předáci a jak může KS obsahovat něco, co je v rozporu se zákonem? Všichni účastníci diskuze prokázali nulovou znalost práva a kolektivního vyjednávání. Že tomu tak je u jednoho z tehdejších pretendentů na post ředitele TV Balvína a nedostižného manažera, který je koryfejem v oblasti kultury Buriana se nedivím, ale u redaktorky Drtinové mě to překvapuje. Je to sice možná dlouho, ale nelze zapomenout, jak vehementně
vystupovala za práva zaměstnanců ČT, při protestním televizním týdnu. To opravdu neví, jak se KS uzavírají, jak odbory hájí své členy a ostatní zaměstnance? Asi má paměť velmi krátkou, nebo je oslněna svojí současnou “nenahraditelnou“ rolí na obrazovce. Jeden její kolega to dotáhl dokonce na předsedu podivné strany a odkryl svojí hloupostí a neschopností, jak funguje investigativní zpravodajství u nás. Není čas se s ničím seznámit a důležité je pouze jen rychlost mluvy, agresivita a pokud možno nulita znalostí o daném problému.

A celý problém kolem „spojených podniků ND“ je mnohem hlubší, než aby to vyřešilo jmenování nebo nejmenování jednoho ředitele. Kultura obecně trpí nedostatkem peněz a přitom jedině kultura a vzdělání v dnešním globálním světě nám umožní přežít jako etnikum. To, co budovali s takovým úsilím naši předci likvidujeme v zájmu podivných politických uskupení, jednotlivých profesních skupin, které samozřejmě se snaží získat z těchto drobečků něco pro sebe. A ustanovení čtyř ředitelů Janem Burianem je důkazem jeho manažerských schopností. Nikdy zatím nikdo nepředložil smysluplný audit hospodaření „spojených podniků ND“, a to již od dob ministra Dostála. Kusé informace a odvolávání se na jakýsi audit sloužily jen na odvolání toho nebo onoho ředitele, ale nikdy ani zaměstnanci, i když na to mají právo, ani veřejnost je neviděli. A demonstrace herců, umělců spolu s odvolanými řediteli byly koloritem těchto zvláštních představeních, které se odehrávají na otevřené scéně. Jen je potřeba lidu obecnému sdělit, že výnosnost z vlastní činnosti je u většiny divadel 12% až 16%, ale to se nikdo neodváží. Veřejnost, a to i odborná, by pak jinak hodnotila případné návrhy na změny v jejich fungování. A na závěr je třeba dodat, že Jan Burian opravdu mohl za 6 měsíců předložit koncept řešení, a to veřejnosti i odborníkům, když byl mezitím schopen prosadit jmenování svých lidí do manažerských funkcí. A důvod hádek ve „spojených podnicích ND“ je v tom, že Státní opera měla výnosnost z vlastní činnosti 45% a ND jen 22%. A rozpor ve mzdových nákladech mezi sloučeným zaměstnanci Státní opery a ND byl v rozporu s platnými tarifními ustanoveními v příspěvkových organizacích. Ale to jistě Jan Burian neměl na mysli, při výrocích o podílu odborových předáků na porušování zákona a zametání pod koberec. Lze jen doufat, že odvolaný a znovu instalovaný ředitel své tvrzení odborovým předákům doloží.

Petr Masopust
člen KVN při SNČR

Senát a kauza Národní divadlo vs. Státní opera Praha

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se na svém jednání  19. 2. 2013 zabýval sloučením Státní opery Praha s Národním divadlem. Senátoři chtěli slyšet informace o tom, zda sloučení souborů  přineslo slibované úspory. Do Senátu se dostavili i umělci, aby předali předsedovi výboru Marcelu Chládkovi své připomínky.

Zdroj:

Neoficiální záznam.

 k problematice slučování ministerstva školství a ministerstva kultury
a k otázce úspor, ke kterým mělo dojít při sloučení Státní opery Praha s Národním divadlem

Státní opera má rekordní soběstačnost 51 %

       Státní opera Praha (SOP) dosáhla za rok 2011 rekordní soběstačnosti 51 %. To je i v evropském měřítku číslo zcela unikátní: ve světě se za úspěch považuje už 25 %. V roce 2011 měla SOP příspěvek Ministerstva kultury (MK) 120,7 milionů korun Kč (původní příspěvek 117 milionů Kč byl navýšen na náklady spojené s „dobrovolným“ odchodem zaměstnanců SOP na konci roku), vlastní příjmy činily 126,2 milionů korun. Příjmy SOP za rok 2011 tedy převýšily příspěvek MK.  A za druhé:  SOP přišla 1. 1. 2012 do svazku s ND s 16 miliony Kč na korunovém účtu a 182 tis. EUR na eurovém účtu! ND dostalo vskutku nevěstu s velkým věnem.
       Výsledek hospodaření Státní opery za rok 2011 jednoznačně vyvrací dosavadní hlavní argument Ministerstva kultury pro spojení Státní opery Praha a Národního divadla – tedy argument údajných hospodářských ztrát SOP, kterou může „zachránit“ jen fúze s ND!
Hospodářský výsledek a soběstačnost za rok 2011 mohly být ovšem mnohem vyšší, kdyby ředitel Černý nenařídil začlenit do loňské uzávěrky Státní opery Praha i několik milionů z nákladů Národního divadla, které spadaly už do roku 2012, konkrétně šlo např. o platby za dekorace, kostýmy a celé honoráře opery Tři Pintové (premiéra 2012!), dále za dekorace a kostýmy baletu Don Quijote (premiéra 2012!) a také část záloh na honoráře oper Sedlák kavalír a Komedianti (premiéra také 2012!). Rovněž nechal odepsat nespotřebované zásoby v hodnotě 7 mil. Kč, což je také velmi nestandardní.
       Minulé vedení přišlo počátkem roku 2011 s konkrétními úspornými opatřeními a úpravou nákladové politiky SOP v plánu, který byl sestaven tak, aby co možná nejvíce odpovídal reálnému předpokladu. To ostatně při jednání České hudební rady v Divadelním ústavu 13. 12. 2011 za přítomnosti náměstka Radka Zdráhala přiznal  i sám ředitel Národního divadla Ondřej Černý slovy: „V SOP nastartoval totální monitoring peněz Radim Dolanský…“.
       Bohužel nastavená úsporná politika se ve Státní opeře Praha dodržovala pouze v první polovině minulého roku. Zato v druhé, kdy Černému přislíbilo MK pokrytí ztráty z roku 2010, začalo utrácení a náklady zbytečně narostly. Ani tento nepochybně záměrný trend však neohrozil jednoznačný kladný výsledek. Nabízí se otázka, proč se MK rozhodlo ztrátu pokrýt v době, kdy bylo jasné, že to SOP bez problémů zvládne i bez finanční pomoci.
       To však zdaleka není všechno: Již koncem minulého MK roku potvrdilo, že náklady nově sloučené Státní opery Praha s Národním divadlem budou o dalších 165 mil. Kč vyšší, než tomu bylo až doposud, kdy obě divadla působila samostatně. Navíc na zmíněném jednání 13. 12. 2011 se náměstek Zdráhal jednoznačně vyjádřil, že těchto 165 milionů bude nově vzniklému ND poskytováno i v dalších letech. Je to součást strategie, jak uklidnit odpůrce sloučení. Ve skutečnosti ale vedení ND říká zaměstnancům v SOP, že prý nemohou být mzdy navýšeny, protože jsou ve stávkové pohotovosti, a v ND pak bylo zaměstnancům řečeno, že platy se možná zvýší, ale nejdřív v září 2012. Dělá to tedy dojem, že Ministerstvo financí nezvýšilo Ministerstvu kultury celkový mzdový limit, a proto platy navýšeny být nemohou.
       Balet SOP, který byl k 1. 1. 2012 zrušen, hospodařil v roce 2011 s příspěv-kem 9 mil. Kč. Na konci listopadu 2011 byl baletní soubor v plusu téměř 5 mil. Kč. Nejenže tím odpadá ekonomický důvod pro zrušení baletu SOP, ale vzhledem k vyprodaným a i odbornou kritikou více než příznivě přijímaným představením baletu SOP odpadá i důvod umělecký.
       To jsou ale dosud převážně jen otázky finanční. Neméně důležitá je otázka umělecká. Skutečnost, že minulé vedení získalo dvě osobnosti evropského významu, které i dnes stále mají zájem – ovšem pouze se samostatnou SOP – pracovat (britský dirigent Jan Latham-Koenig a dosavadní dlouhodobá ředitelka londýnské Královské opery Covent Garden, paní Elaine Padmore), stejně jako nepřehlédnutelná řada pozoruhodných inscenací v uplynulých 20 letech, svědčí o tom, že v SOP přes její výrazné finanční podhodnocení nebyla otázka umělecké kvality nikdy podceňována. MK nesmyslnou fúzí nejen zruší tolik potřebnou konkurenci dvou operních divadel v Praze, ale navíc jednotným uměleckým vedením zamezí jakékoliv vyprofilování souboru SOP a souboru ND. Na místo dvou světově proslulých uměleckých osobností MK potvrzuje rozhodnutí Černého, který do funkce šéfa opery SOP a ND jmenoval začínajícího režiséra a nezkuše-ného manažera Rocca. Kromě toho, a to je obzvláště alarmující, likviduje balet SOP, který po jakýchsi rekonkurzech má pracovat pod Petrem Zuskou orientovaným téměř výhradně na moderní choreografie.
       Toto vše, podpořeno skvělými hospodářskými výsledky Státní opery Praha v minulém roce, je zásadním argumentem, aby oba divadelní soubory neprodleně získaly zpět svoji samostatnost, což po jednání v Parlamentu 12. 1. 2012 rovněž potvrdili i poslanci Petičního výboru, kteří se v problému velmi dobře orientují.  Podobně jako Senát, který před půl rokem označil propojení obou scén za „nevhodné, nekoncepční a nedůvodné“, i Petiční výbor Poslanecké sněmovny svým usnesením vyzval ministerstvo kultury, aby „do konce května vyhodnotilo transformační kroky provedené při slučování této instituce s Národním divadlem a případně celý záměr přehodnotilo“. O připojení Státní opery Praha k Národnímu divadlu bude 23. 2. 2012 jednat tripartita za účasti ministryně kultury Aleny Hanákové, premiéra Petra Nečase, předsedy ČMKOS Jaroslava Zavadila a dalších zástupců odborů.

Petr Pergel
Předseda základní organizace            
UNIE - OS orchestrálních hudebníků ČR ve Státní opeře v Praze        

Miroslav Svoboda
Předseda základní organizace
UNIE, OS profesionálních zpěváků České republiky ve Státní opeře v Praze

Pro informaci několik čísel:
Výše příspěvku zřizovatele: 120.702 tis. Kč (byl navýšen na náklady spojené
s „dobrovolným“ odchodem zaměstnanců SOP na konci roku)
Vlastní příjmy z hlavní činnosti: 126.283 tis. Kč
Náklady celkem: 246.985 tis. Kč
Ekonomická soběstačnost: 51 %
(to je naprosto neuvěřitelné číslo – ve světě se považuje za úspěch 25%)
Průměrný přepočtený počet zaměstnanců: 365
Celkový počet nabízených míst na domácí scéně: 279 943
Počet prodaných vstupenek na domácí scéně: 204 071
Průměrná návštěvnost na domácí scéně: 72,9 %
Počet představení: 291
z toho na vlastní scéně: 271 (opera 205, balet 64, koncerty 2)
v zahraničí: 17 (opera 17, balet 0)
v ČR: 3 (opera 2, balet 1)

Následující text  nemusí být věrnou podobou originálního textu  (odlišnosti

mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu,

tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Originál dokumentu
 

SENÁT

PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY

8. FUNKČNÍ OBDOBÍ

279.

USNESENÍ SENÁTU

z 10. schůze, konané dne 21. července 2011

k Petici za zachování souborů Státní opery Praha /senátní tisk č. 120/

Senát

  I.  b e r e  n a  v ě d o m í

petici č. 16/11 „Zachraňte Operu! Petice za zachování samostatnosti obou souborů Státní opery Praha“ obsaženou v senátním tisku č. 120;

 II.  k o n s t a t u j e , ž e

a) petice č. 16/11 „Zachraňte Operu! Petice za zachování samostatnosti obou souborů Státní opery Praha“ je důvodná, 

b) záměr a model navrhovaný Ministerstvem kultury ČR na sloučení obou divadel s jedním uměleckým vedením není vhodným řešením, neboť

1. probíhá bez stanovení konkrétního uměleckého záměru, bez zpracované jak dlouhodobé, tak krátkodobé koncepce, která by akcentovala umělecký potenciál SOP v souvislosti s ekonomickými ukazateli a nebere zřetel na specifiku obou scén,

2. řešení se neopírá o analýzy umělecké úrovně a očekávaného uměleckého rozvoje obou souborů,

3. navrhovaná transformace je bez odůvodnění její reálné potřeby,

4. se nezakládá na aktuálním rozboru hospodaření a detailního vyčíslení a srovnání stávajícího stavu s budoucími efekty,

5. se obává o možnou likvidaci samostatnosti SOP a případný prodej obslužných objektů;

 III.  d o p o r u č u j e Ministerstvu kultury ČR

1. předložit koncepci, která zahrne nejen současné charakteristiky hospodaření a umělecké úrovně SOP, ale i vyčíslení konkrétní úspory sloučení,

2. zvážit dopady sloučení uměleckých souborů a také odůvodnit deklarovaný prodej obslužných objektů,

3. zvážit možnost rekonstrukce stávajících budov dílen na Flóře a skladů u Apolináře místo drahé výstavby nového zázemí ND;

 IV. ž á d á Ministerstvo kultury ČR

 a)  o urychlené vypracování koncepce případné transformace a do té doby nepodnikat transformační kroky,

b) o průběžné poskytování informací k této problematice tak, aby členové Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR mohli vývoj ve Státní opeře Praha i nadále sledovat.

Milan Štěch v. r.

předseda Senátu

Josef Táborský v. r.

ověřovatel Senátu

Letos na začátku února jsem obdržela velmi zajímavý dopis od pana Radima Dolanského, tehdejšího pověřeného ředitele Státní opera Praha. Uvedl v něm své plány na další rozvoj Státní opery Praha a požádal mě o spolupráci ve funkci umělecké poradkyně od sezony 2012/2013. Poté jsme se sešli na osobní schůzce a já jsem jeho návrh přijala. 10. března jsem s velkým potěšením navštívila ve Státní opeře Praha premiéru Lucie di Lammermoor a setkala jsem se se souborem, který se mezitím ocitl v nešťastném procesu slučování. Po osobním setkání s panem Dolanským jsem dostala e-mail a dopis z Ministerstva kutury se žádostí, zda by mě paní Gadasová a pan Březina mohli přijet navštívit. Neodpověděla jsem, protože jsem očekávala, že každý kontakt mezi mnou a ministerstvem bude zprostředkovávat pan Dolanský.

Tento proces dále pokračoval a zprávy o slučování pražských operních domů byly se zděšením komentovány v mezinárodním tisku. Samozřejmě to, co se odehrává v Praze, je v plné kompetenci těch, kteří jsou v České republice vybaveni pravomocí činit taková rozhodnutí. Nicméně široká evropská kulturní veřejnost, které pochopitelně záleží na osudu významných institucí v jiných zemích, usiluje o to, aby byla zachována samostatnost a individuálnost operních domů

Jako její součást a člověk se zkušenostmi s vedením významných operních institucí ve třech zemích jsem obdržela od pana Dolanského pozvání, abych se jako poradkyně podílela na dalším budování a posílení uměleckého profilu Státní opery Praha. Vzhledem ke svému blízkému odchodu z londýnské Královské opery Covent Garden jsem s radostí tuto pozici, na kterou budu mít dostatek času, přijala. Mimochodem, na konci 90. let se Královská opera Covent Garden ocitla ve velkém ohrožení, jak vzhledem k finančním problémům, tak i kvůli problémům ve vedení instituce, a čelila tlaku na sloučení s Anglickou národní operou v Londýně. Naštěstí obě instituce toto nesnadné období ustály, zabránily, aby řada zaměstnanců přišla o místo a aby byla zpřetrhána tradice. Oběma operním domům se podařilo vybudovat silný individuální profil, a to i navzdory současné všeobecné finanční situaci.

Operní domy zaujímají přední místo v kulturním životě. Jejich vznik hovoří výmluvně o konkrétní etapě historie, která je stvořila. To, že jejich existence je kontinuální a že se stále těší podpoře i nadšené přízni publika, potvrzuje jejich význam i v současnosti. Dnešní doba zaznamenává vzrůstající zájem o operu, vznikají nové operní domy, staré budovy jsou skvěle restaurovány. Navzdory nejisté globální ekonomice nedochází ve světě k uzavírání či rušení operních domů nebo k jakékoliv formě potlačování tohoto významného druhu umění.

Každá organizace se musí samozřejmě přizpůsobit podmínkám své doby. “Tradice” potřebuje přezkoumání a přehodnocení. Ředitel newyorské Metropolitní opery Rudolf Bing řekl totéž už v 50. letech, totiž že operní dům se musí přizpůsobit konkrétním podmínkám, v nichž existuje. Pro všechny velké operní domy je důležité, aby přijaly změny, je nutné, abychom neustále pracovali na tom, aby naše instituce byly otevřené novým idejím, a to i vzhledem k novým generacím divácké veřejnosti.

Moje dlouholetá zkušenost v čele Operního festivalu ve Wexfordu, Královské dánské opery a Královské opery Covent Garden v Londýně mi poskytla detailní pochopení problémů, které trápí operní instituce, a pomohla mi najít řešení procesu na cestě k dokonalosti operních souborů.

Existuje celá řada možností, jak dosáhnout zvýšení umělecké úrovně, které mohu nabídnout v případě Státní opery Praha. Například přehodnocení repertoáru, abychom zamezili dublování s Národním divadlem, přepracování zkouškového systému a hracího plánu tak, aby se zvýšila doba na zkoušení a přípravy repríz. Je nutné zvýšit počet nových inscenací (které jsou nezbytné pro oživení repertárové nabídky každého divadla), a to s pomocí privátních sponzorů či prostřednictvím koprodukcí s jinými evropskými operními domy. Je nutné angažovat významné režiséry s progresívními inscenačními vizemi. Je nutné mít široký výběr hostujících dirigentů i specializovaných korepetitorů, kteří povedou stálý soubor sólistů, sbor a orchestr k stylově propracovanému projevu – zvláště v italském repertoáru. A tak dále. Takový program kulturního rozvoje by samozřejmě vyžadoval hledání sponzorů. Vybudování okruhu sponzorských partnerů by bylo pro naši práci klíčové.

Můj zájem pracovat jako odborná poradkyně ve Státní opeře Paha je stále stejně silný jako v době, kdy jsem o této otázce poprvé hovořila s panem Dolanským. Věřím, že si tento historicky významný operní dům udrží svou nezávislou existenci.

Elaine Padmore

14. 7. 2011